Historie

V současné době provozuje lázně firma Lerpe s.r.o. Zaměstnává téměř 50 kvalifikovaných zaměstnanců, většinou zdravotnických profesí. Samozřejmostí je vysoká úroveň odborného vzdělání zaměstnanců a technické vybavení (laser, rázová vlna), které reflektuje poslední trendy v rehabilitaci a balneologii. Součástí lázeňského areálu je vyjma ambulantního zdravotnického zařízení, wellness provoz, bazén, Whirlpool, infrasauny, solná jeskyně, sportoviště, restaurace a ubytovací kapacity v penzionu a Lázeňském domě. Máme smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami, které mají klienty v regionu.

V lázeňském parku jsou jímány tři lázeňské prameny: Pramen Evženie, Městský pramen a Klášterecký pramen. Klášterecké léčivé minerální vody náleží k přírodním, studeným, slabě mineralizovaným železnatým kyselkám hydrogenuhličitano-sodnému typu. Díky obsahu volného kysličníku uhličitého mají příjemnou perlivou, osvěžující chuť. Působí příznivě na trávicí trakt, podporují metabolismus tuků a cukrů. Minerální koupele mají mimořádný účinek na degenerativní onemocnění pohybového aparátu a fungují jako prevence kardiovaskulárních chorob.

Těžba, stáčení, distribuce kyselky a využívání jejích léčebných účinků ve velkém bylo významnou oblastí podnikání v Klášterci. Dějiny lázeňství zde začínají 18. května 1881, kdy zemědělec Fickert zjistil, že voda v jeho nové čtyři metry hluboké studni má kyselou, ale velmi příjemnou chuť. Provedená analýza potvrdila, že se jedná o kvalitní minerálku s vysokým obsahem kysličníku uhličitého. Brzo si získala oblibu a za mírný poplatek ji využívali místní lidé z města i lidé z blízkého okolí.

V roce 1886 prodal Josef Fickert svůj majetek Františku Fieberovi, cukrovarníkovi z Ústí nad Labem. Ten dosud bezejmenný pramen pojmenoval křestním jménem své manželky Eugenie (Evženka). S vynaložením vysokých nákladů dal pramen odborně podchytit a upravit jeho jímání a čerpání. Nechal postavit potřebné budovy, především plnírnu, která byla vybavena strojním zařízením na páru a elektřinu. Postavil také pavilon přímo nad pramenem a v těsném sousedství založil park. Měl rozlohu 2,5 ha, kde byly dobře udržované procházkové cesty, květinové záhony i travnaté plochy, rybník s labutím ostrůvkem apod. Výsledek chemické analýzy prof. Dr. W Gintla a bakteriologické analýzy prof. Dr. Hueppa vedla spolu s dalšími dobrozdáními k tomu, že 9. dubna roku 1898 byla Evženie prohlášena léčivým pramenem. Tak byl položen základ lázeňství v Klášterci nad Ohří.

Roku 1897 zde byla při hloubení jiné studny u bývalé klášterecké Střelnice naražena další minerální voda, začala se stáčet a prodávat, u zřídla byly v novoempírové budově zbudovány malé lázně; pramen dostal název Městský pramen. V jeho držení se vystřídala obec, místní spolek ostrostřelců a soukromí nájemci.

Oba prameny byly analyzovány profesorem Gintlem v roce 1898 jako převážně uhličitano-sodná kyselka. Výsledek chemické analýzy vedl k tomu, že výnosem místodržitelství z 9. dubna 1898 byla Evženie prohlášena léčivým pramenem. Klášterecká kyselka postupně dosáhla značné popularity doma i v zahraničí. Ročně se v klášterecké stáčírně plnilo na 2,5 milionu litrových lahví. Zdejší kyselkou byla dokonce zásobována i Rommelova armáda v Africe

Kyselka byla v provozu až do roku 1950, kdy přestalo pracovat jímací zařízení a celý areál začal chátrat. Městský pramen byl dokonce zabetonován. S obnovou pramene Evženie se začalo až na jaře 1964 a 1. května toho roku byl pramen znovu zpřístupněn veřejnosti. Dochované jsou někdejší lázeňské budovy u empírové Střelnice (1829) se sloupkovým přízemním portorikovým rizalitem. U nich stojí barokní kamenná socha Jana Nepomuckého z roku 1745. Až do konce 80. let minulého století však nebyly budovy prakticky využívány a pramen byl pouze udržován bez lázeňského využití pro potřeby místních obyvatel.

K další obnově a rozvoji lázeňské zóny město přistoupilo až po roce 1990, kdy byl objeven další pramen, který byl pojmenován jako Klášterecký pramen.